Největší podíl emisí skleníkových plynů pochází ze sektoru energetiky, který zahrnuje spalovací procesy a těžbu paliv, současně významné příspěvky představují také průmyslové procesy, zemědělství, odpadové hospodářství a využívání krajiny včetně lesnictví (LULUCF). Celkově je patrný klesající trend emisí, který odráží řadu faktorů, jako je přechod na čistší energetické zdroje, postupné omezování těžby uhlí, zavádění modernějších technologií s nižšími emisemi a efektivnější nakládání s energií. Naopak lze v některých oblastech zaznamenat nárůst emisí, což je například důsledek intenzivní těžby dřeva v lesích poškozených suchem a kůrovcovou kalamitou.

Největší podíl emisí tvoří oxid uhličitý (CO₂), který vzniká především spalováním fosilních paliv, průmyslovými procesy a dopravou. Postupné omezování těžby uhlí a přechod na obnovitelné zdroje energie však vedly k výraznému poklesu emisí CO₂. Významný podíl emisí tvoří také metan (CH₄), především z chovu hospodářských zvířat a skládek, u kterého byl zaznamenán mírný pokles díky efektivnějším technologiím a lepšímu nakládání s odpady. Emise oxidu dusného (N₂O) zůstávají relativně stabilní, protože jsou převážně spojeny s intenzivním zemědělstvím a používáním hnojiv. Podíl fluorovaných plynů (F-plynů), které mají vysoký potenciál globálního oteplování, se v průběhu let zvýšil, zejména kvůli jejich využívání v chladicích zařízeních a klimatizacích. V poslední době se však jejich růst díky regulacím a přechodu na alternativní chladiva začíná zpomalovat.

V roce 2023 pocházel největší podíl emisí skleníkových plynů ze sektoru energetiky, která tvořila 77,75 % celkových emisí. Průmyslové procesy přispěly 13,04 % a zemědělství 7,15 %, zatímco zbylé sektory měly menší podíl. V rámci energetiky dominoval energetický průmysl s podílem 36,61 % a doprava s 20,4 %. Podíl sektoru Využití území, změny ve využití území a lesnictví je negativní, o hodnotě -3,66 %.

Graf znázorňuje vývoj emisí metanu (CH₄) v České republice, vyjádřených v kilotunách ekvivalentu CO₂. Nejvýznamnějšími zdroji metanu jsou zemědělství, zejména enterická fermentace u skotu, a skládky komunálního odpadu. Další významné příspěvky pocházejí z anaerobního čištění odpadních vod a fugitivních emisí při těžbě uhlí. Pokles emisí je způsoben zlepšením v nakládání s odpady, snižováním těžby uhlí a zaváděním efektivnějších technologií.

Graf znázorňuje vývoj emisí oxidu dusného (N₂O) v České republice, vyjádřených v kilotunách ekvivalentu CO₂. Hlavním zdrojem emisí N₂O je zemědělství, především procesy spojené s používáním dusíkatých hnojiv a denitrifikací v půdách. Další podíl emisí pochází z průmyslových procesů, například při výrobě kyseliny dusičné, a z odpadních vod. Vývoj emisí odráží změny v intenzitě zemědělské činnosti, technologických opatřeních a způsobech nakládání s odpady. Snížení emisí je částečně způsobeno zlepšením zemědělských praktik, efektivnějším využíváním hnojiv a technologickými inovacemi v průmyslu.

F-plyny zahrnují HFC, PFC a SF₆, které se používají zejména v chladírenských zařízeních, klimatizacích, výrobě elektroniky a izolačních materiálech. Přestože jsou jejich absolutní emise relativně malé, jejich potenciál globálního oteplování (GWP) je mnohonásobně vyšší než u základních skleníkových plynů, což z nich činí významný faktor pro klimatickou změnu. Trendy v emisích F-plynů odrážejí technologický vývoj, regulace a změny v jejich používání. V posledních letech emise F-plynů v České republice začaly klesat díky regulaci a zavádění opatření na snížení emisí F-plynů, například prostřednictvím legislativy EU, jako je nařízení o fluorovaných plynech (F-Gas Regulation). Důležitou roli hraje také postupná náhrada F-plynů alternativními chladivy s nízkým GWP a technologické inovace. Tento klesající trend ukazuje, že přijatá opatření jsou účinná, přestože F-plyny stále představují výzvu pro další snižování emisí.