Co jste nevěděli o kvalitě ovzduší

Kvalitu ovzduší můžeme obecně chápat jako úroveň znečištění ovzduší látkami, které škodí (nejen) lidskému zdraví. Vzhledem k tomu, že člověk potřebuje ke svému životu dýchat, je znečištění ovzduší považováno za jedno z nejvýznamnějších zdravotních rizik. Pokud jsme nuceni pravidelně nebo dlouhodobě dýchat znečištěný vzduch, může to mít negativní vliv na naše zdraví. Stejně tak má znečištěné ovzduší negativní vliv také na vegetaci a ekosystémy.

Informace o aktuálním stavu ovzduší lze nalézt buď v aktuálním hodinovém přehledu koncentrací na měřicích stanicích nebo v mapách aktuálních koncentrací.

Na obou stránkách je kromě absolutních hodnot k dispozici také tzv. index kvality ovzduší, který se vyhodnocuje na základě 3hodinových klouzavých průměrů základních měřených škodlivin – PM₁₀, SO₂, NO₂ a O₃ a který na jednoduché škále vysvětluje aktuální stav kvality ovzduší, přičemž zohledňuje individuální vliv zmíněných znečišťujících látek na zdraví obyvatel.

Je však třeba mít na paměti, že kromě map jsou všechny tyto informace dostupné pouze v místech, kde se nachází měřicí stanice. Pokud vás tedy zajímá kvalita ovzduší přímo ve vašem městě, kde se však měřicí stanice nenachází, řiďte se hodnotami v nejbližším okolí (za předpokladu, že lokálně neexistuje důvod, aby na daném místě byla kvalita ovzduší významně zhoršená oproti okolí – např. při požáru).

Pro více informací si můžete přečíst otázku „Co je index kvality ovzduší a jak mu rozumět?“

Index kvality ovzduší představuje souhrnnou informaci o kvalitě ovzduší na konkrétní měřicí lokalitě, jedná se tedy o komplexní ukazatel, který charakterizuje kvalitu ovzduší s ohledem na zdravotně podložená doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO).

Základní dělení je trojstupňové a odpovídá barvám semaforu, kdy zelená barva představuje velmi dobrou až dobrou kvalitu ovzduší a jedná se o ideální podmínky pro pobyt venku. Oranžová barva odpovídá přijatelné kvalitě ovzduší, kdy je již doporučeno omezení venkovních aktivit, a červená barva označuje zhoršenou až špatnou kvalitu ovzduší a venkovní aktivita se nedoporučuje. Každý stupeň barevně rozlišuje další dva podstupně v závislosti na dopadu na citlivé skupiny obyvatel. Pro každý stupeň, resp. podstupeň, jsou pak uvedeny i konkrétní rady a doporučení SZÚ k zajištění ochrany lidského zdraví.

Výpočet indexu je založen na současném vyhodnocení 3hodinových klouzavých koncentrací oxidu siřičitého (SO₂), oxidu dusičitého (NO₂) a suspendovaných (prachových) částic PM₁₀. V letním období (1. 4.–30. 9.) se navíc hodnotí i 3hodinové klouzavé koncentrace přízemního ozonu (O₃).

Pro více informací si můžete prohlédnout stránku o indexu kvality ovzduší nebo infografiku Index kvality ovzduší .

Ke zlepšení dlouhodobého stavu kvality ovzduší může přispět každý, tedy i Vy.

A jaké máte možnosti?

• Používejte ve svých domácnostech vhodná topeniště a paliva pro ně určená.
• Nespalujte domovní odpad v domácích topeništích.
• Nerozdělávejte otevřený oheň pod širým nebem v době špatných rozptylových podmínek, a to ani z důvodu spálení zahradního odpadu nebo domácího grilování.
• Omezte používání motorových vozidel v době smogových situací.
• Využívejte více hromadnou dopravu.
• Neřiďte stylem brzda-plyn.
• Dlouhodobě snižte spotřebu energie (elektřiny, vytápění, teplé užitkové vody).
• Snižte energetickou náročnost svých nemovitostí.
• Zamezte plýtvání potravinami.
• Třiďte odpad, a to i ten organický.
• Během novoročních oslav se účastněte oficiálních ohňostrojů namísto vypouštění vlastní pyrotechniky.

Doplňující informace můžete nalézt v následujících infografikách:

• Vliv ohňostrojů na kvalitu ovzduší
• Případová studie: Znečištění z odpalování pyrotechniky, částice PM₁₀
• Co nejvíce ovlivňuje emise z vytápění?
• Zákaz používání starých kotlů – otázky a odpovědi – od 1. září 2024
• Jak omezit znečišťování ovzduší ze stavebních prací

Pokud dojde k obtěžování obyvatelstva kouřem, prachem nebo zápachem z větších provozoven, lze se obrátit s podnětem k přešetření situace na Českou inspekci životního prostředí. Kouř, prach nebo zápach pocházející z činnosti fyzických nepodnikajících osob či z ohniště/grilu sousedů řeší obecní úřad.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Co dělat, když mě někdo obtěžuje kouřem ze spalování paliv? .

Pokud dojde k obtěžování obyvatelstva kouřem, prachem nebo zápachem z větších provozoven, lze se obrátit s podnětem k přešetření situace na Českou inspekci životního prostředí. Kouř, prach nebo zápach pocházející z činnosti fyzických nepodnikajících osob či z ohniště/grilu sousedů řeší obecní úřad.

Identifikace zdrojů znečišťování na konkrétním místě nemusí být vždy jednoduchou a jednoznačnou záležitostí. Existuje několik nástrojů, které nám mohou přiblížit původ znečištění, přičemž nejvhodnější je jejich kombinace.

Při identifikaci zdrojů je třeba zohlednit meteorologicko-imisní vztahy. Koncentrace znečišťujících látek jsou závislé na meteorologických (rozptylových) podmínkách. Toho využívají např. koncentrační růžice znázorňující koncentrace škodlivin v souvislostech se směrem a rychlostí větru, což napovídá o vzdálenosti a směru, ze kterého znečištění přichází, nebo tzv. zpětné trajektorie větru, které dávají přesnější představu, odkud a jakou rychlostí se mohlo znečištění šířit. Obraz toho, co se děje ve vyšších vrstvách atmosféry, a tudíž zda znečištění pochází z místního zdroje, nebo bylo dálkovým přenosem transportováno z velkých dálek (až tisíce kilometrů), poskytují tzv. distanční metody měření a modely, mezi které patří např. model HYSPLIT (počítá trajektorie větru ve větších výškách) nebo měření ceilometry (indikují výšku vrstvy, ve které dochází k promíchávání vzduchu a znečišťujících látek). Jiná distanční měření zpřesňují informace o vertikálním profilu atmosféry, tzn. jsou schopná detekovat výskyt inverzní vrstvy nebo výskyt aerosolů ve větších výškách.

Zatím asi nejpřesnější metoda pro identifikaci zdrojů znečištění je receptorový model PMF, který je založený na podrobných terénních měřeních a následných chemických analýzách mnoha látek. Každý zdroj nebo skupina zdrojů má vlastní chemický podpis (tzv. fingerprint). Tento fingerprint je založen na různém prvkovém složení a podílech zjištěných látek.

Úroveň znečištění ovzduší závisí zejména na množství emisí a také na meteorologických podmínkách. V posledních letech dochází ke snižování emisí díky různým opatřením (obnova vozového parku, nízkoemisní zdroje vytápění, nové průmyslové technologie) a v kombinaci s příznivými meteorologickými podmínkami tak dochází ke zlepšování kvality ovzduší.

Pro více informací si můžete prohlédnout ročenky ČHMÚ nebo infografiku Dlouhodobý vývoj emisí znečišťujících látek .

Nejznečištěnější oblastí v České republice je jak co do rozlohy, tak co do dosahovaných koncentrací severovýchodní část Moravskoslezského kraje.

Naopak nejčistší vzduch obecně dýcháme na horách a na místech vzdálených od lidské civilizace. I na těchto místech ale můžeme zaznamenat znečištění, ke kterému dochází vlivem dálkového přenosu znečišťujících látek nebo např. v důsledku výskytu přízemního (troposférického) ozonu.

Pro více informací si můžete prohlédnout kapitolu Regiony v ročenkách ČHMÚ.

ČHMÚ sleduje tyto znečišťující látky:

• suspendované (prachové) částice frakce PM₁₀,
• suspendované (prachové) částice frakce PM_2,5,
• polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), např. benzo[a]pyren,
• oxid dusičitý (NO₂),
• oxidy dusíku (NO_X),
• přízemní (troposférický) ozon,
• benzen a další těkavé organické látky (VOC)
• těžké kovy (olovo, arsen, kadmium, nikl),
• oxid siřičitý (SO₂),
• oxid uhelnatý (CO).

Aktuální hodinové koncentrace znečišťujících látek, které jsou sledovány pomocí automatických měření, jsou uvedeny na webu ČHMÚ. Ostatní látky jsou hodnoceny v publikacích Znečištění v ČR v datech a Znečištění ovzduší na území ČR.

Oxid uhličitý (CO₂) není znečišťující látka s přímým vlivem na lidské zdraví. Jedná se o skleníkový plyn, jehož koncentrace roste globálně a který je měřen celosvětově, např. na havajské observatoři Manua Loa.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku „Vývoj globálních koncentrací oxidu uhličitého (CO₂)“ .

Zvýšené riziko ohrožení zdraví vzniká při dlouhodobém překračování úrovně znečištění stanovené imisními limity. Imisní limity jsou stanoveny pro ty znečišťující látky, které mají podle výsledků dlouhodobých studií prokazatelně škodlivý účinek na lidské zdraví nebo vegetaci a ekosystémy. Hodnoty konkrétních imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO) a jsou definovány ve směrnici EU a následně implementovány do národních legislativ jednotlivých členských států.

Imisní limity platné v České republice jsou uvedené na stránce Imisní limity nebo je lze nalézt také v Příloze č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší .

Z hlediska krátkodobého vlivu znečištěného ovzduší na zdraví (tj. v konkrétní hodinu/den) je nejlepší sledovat tzv. „index kvality ovzduší“, který zahrnuje 3hodinové klouzavé průměry základních měřených škodlivin – PM, SO₂, NO₂ a O₃ a zohledňuje jejich vliv na zdraví obyvatel. Tento index také zahrnuje obecná doporučení pro aktivity a pohyb venku.

Více informací naleznete v otázce „Co je index kvality ovzduší a jak mu rozumět?“ v oddílu Obecné informace.

Pokud chcete posoudit kvalitu ovzduší z hlediska dlouhodobých vlivů na zdraví (např. v oblasti, kde žijete), je nejlepší sledovat průměrné roční koncentrace benzo[a]pyrenu, oxidu dusičitého NO₂ a suspendovaných (prachových) částic PM₁₀ a PM_2,5.

Všechny tyto výrazy označují tytéž částice, jedná se tedy o synonyma. Z odborného hlediska se používá výraz „suspendované částice“ nebo „aerosolové částice“. Jedná se totiž o příměsi pevného nebo kapalného skupenství, které díky své malé velikosti a hmotnosti v ovzduší zůstávají, nesedimentují, vznášejí se, jsou v něm rozptýleny (suspendovány). Protože ale pevnou složku suspendovaných částic v zásadě tvoří malé částečky prachu, můžeme je laicky nazývat také jako „prachové částice“.

Suspendované částice také často označujeme pouze zkratkou s dolním indexem, a to např. ve tvaru PM_2,5 nebo PM₁₀.

Číslo v podobě dolního indexu za zkratkou PM (= Particulate Matter) značí maximální velikost suspendované částice v mikrometrech (µm). Částice PM₁₀ má tedy velikost do 10 µm a částice PM_2,5 má velikost do 2,5 µm.

Pokud bychom chtěli být odborně přesní, pak bychom řekli, že jako suspendované částice frakce PM₁₀ částice, které projdou velikostně selektivním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 µm odlučovací účinnost 50 %. Jako jemné suspendované částice frakce PM_2,5 označujeme částice, které projdou velikostně selektivním filtrem, vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 µm odlučovací účinnost 50 %.

Pro více informací si můžete prohlédnout následující infografiky:

• Velikost suspendovaných částic (PM)
• Suspendované (prachové) částice PM₁₀
• Suspendované (prachové) částice PM_2,5

Zvýšené koncentrace přízemního ozonu se vyskytují za horkého a suchého počasí v teplé polovině roku, nejčastěji od začátku dubna do konce září, kdy vlivem vysoké intenzity slunečního záření dochází v ovzduší k tzv. fotochemickým reakcím, jejichž produktem je mimo jiné právě ozon.

Maximální koncentrace ozonu v průběhu dne se vyskytují v časných odpoledních hodinách. Ve vyšších polohách v horských oblastech je denní chod koncentrace ozonu méně výrazný a během letních smogových situací se mohou vysoké koncentrace udržet po větší část dne.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Přízemní ozon (O₃) .

Do určité míry ano. Při sníženém množství stratosférického ozonu (= ozonová díra) se k zemskému povrchu dostává větší množství ultrafialového záření, které se podílí na vzniku přízemního ozonu.

V případě zvýšených koncentrací znečišťujících látek (především během smogových situací) se obecně nedoporučuje pobyt ve venkovním prostředí, a to hlavně pro skupiny obyvatel zvláště citlivé na zvýšené koncentrace znečišťujících látek (lidé s chronickými i akutními dýchacími potížemi nebo kardiovaskulárními onemocněními, senioři, těhotné ženy, malé děti).

Nezapomínejte také, že kvalita ovzduší ve vnitřním prostředí může být horší než venku. V domácnostech existuje řada zdrojů znečišťování ovzduší (spreje, svíčky, vaření), a proto je třeba každodenně větrat i v případě zvýšených koncentrací znečišťujících látek ve venkovním prostředí. Větrejte vždy krátce, zato však intenzivně.

Detailnější informace naleznete v následujících frekventovaných otázkách v oddílu Smogové situace:

• „Je při smogové situaci lepší vyvětrat?“
• „Na koho se obrátit, popř. podle čeho rozhodnout, zda mohu jít ven?“
• „Je při smogové situaci lepší jít ven ráno, odpoledne nebo večer?“

Další informace můžete také najít na stránkách Státního zdravotního ústavu nebo v infografice Jak zlepšit kvalitu ovzduší ve vnitřním prostředí? .

Informace o významných stacionárních zdrojích znečišťování ovzduší a jejich emisích lze najít na stránce „Informace o emisích“.

Pojmy „emise“ a „imise“ může laik velmi snadno zaměnit, nicméně mezi těmito dvěma pojmy existuje podstatný rozdíl. Pojem „emise“ označuje množství znečišťujících látek pocházejících z jednoho konkrétního zdroje (např. komín konkrétního průmyslového provozu), zatímco pojem „imise“ vyjadřuje množství znečišťujících látek na konkrétním místě jako souhrn rozptýleného znečištění ze všech možných zdrojů.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Imise a emise .

Problematice malých spalovacích zařízení pro vytápění domácností se systematicky věnuje tým Výzkumného energetického centra Vysoké školy báňské — Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO). Užitečné články o tom, jak správně topit, aby se spotřebovalo co nejméně paliva a omezily emise znečišťujících látek, publikovali členové výzkumného centra na serveru www.tzb-info.cz .

Zde uvádíme odkazy na některé z nich:

• SMOKEMANovo desatero správného topiče
• Proč sušit dřevo a učit lidi topit? Vliv vlhkosti dřeva a obsluhy na emise znečišťujících látek
• O spalování tuhých paliv v lokálních topeništích (1)
• O spalování tuhých paliv v lokálních topeništích (2)
• Jak si doma stanovit vlhkost a výhřevnost dřeva?

Ke snížení emisí z dopravy dochází především v důsledku zvýšení plynulosti dopravy. Styl jízdy „brzda-plyn“ tedy vede k vyšším emisím stejně jako snižování povolené rychlosti.

Kondenzační stopa za letadly vzniká stejným způsobem jako běžná oblaka.

Běžný oblak potřebuje pro svůj vznik vodní páru (tj. vzdušnou vlhkost), kondenzační jádra (pevné částice) a vhodnou teplotu (nižší nebo rovnou rosnému bodu). Při dostatečně nízké teplotě dojde na pevných částečkách k vysrážení páry (tzv. kondenzaci), přičemž vznikají vodní kapky, z nichž jsou tvořena oblaka.

Letadla využívají spalovací motory, které při své činnosti produkují spaliny. Pokud letadlo prolétá vzduchovou hmotou s vhodnými vlastnostmi (především s dostatečnou vlhkostí), jeho spaliny fungují jako kondenzační jádra, na kterých okamžitě po jeho průletu začne kondenzovat (resp. desublimovat) přítomná vodní pára a začnou se tvořit charakteristická oblaka. Stejný princip lze často sledovat u výfuků motorových vozidel (hlavně při chladných ránech), kdy se z výfuků viditelně „kouří“.

Z výše uvedeného vyplývá, že cílený výzkum kondenzačních stop za letadly by postrádal dostatečnou informační hodnotu a smysl, a proto se neprovádí.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Contrails, nikoliv chemtrails!

Podíly jednotlivých zdrojů na znečištění nelze jednoduše stanovit, neboť jejich konkrétní vyčíslení ovlivňuje mnoho faktorů:

• sledovaná znečišťující látka (např. domácí vytápění dominuje v případě benzo[a]pyrenu a suspendovaných (prachových) částic PM₁₀ a PM_2,5, zatímco nejvýznamnějšími producenty NOX jsou doprava a veřejná energetika),
• konkrétní lokalita (různá místa jsou ovlivňována jinými zdroji, mají různý reliéf terénu ovlivňující rozptylové podmínky a různý podíl přenosu znečištění z okolních regionů),
• roční období nebo denní doba (uplatňuje se vliv topné sezóny přes zimu nebo např. denní dopravní špičky),
• meteorologické podmínky v období, ke kterému podíl vztahujeme (rychlost větru, rozdíl dobrých rozptylových podmínek a inverzního počasí).

Skleníkové plyny jsou látky přirozeně se vyskytující v atmosféře. Nejedná se o polutanty v pravém slova smyslu, jelikož jejich koncentrace ve venkovním ovzduší nemá přímý vliv na zdraví. Jejich koncentrace se sledují proto, že přispívají k tzv. skleníkovému efektu, což má za důsledek postupné globální oteplování planety.

• vodní pára (H₂O),
• oxid uhličitý (CO₂),
• metan (CH₄),
• oxid dusný (N₂O),
• fluorované skleníkové plyny (F-plyny, konkrétně HFC - fluorované uhlovodíky, PFC - perfluorované uhlovodíky, NF₃, SF₆),
• ozon (O₃).

Ne, skleníkový efekt je sám o sobě jevem nezbytným pro existenci života na Zemi, jelikož snižuje množství tepla unikajícího z atmosféry do volného vesmíru. Díky němu tedy dochází k zadržování tepla u povrchu planety.

Vlivem skleníkového efektu je průměrná teplota na Zemi zhruba o 30 °C vyšší, než by byla při jeho absenci. Bez skleníkového efektu by se průměrná globální teplota pohybovala okolo -18 °C. Za normálních podmínek se tedy jedná o podmínku života na Zemi.

Problém nastává ve chvíli, kdy dojde ke změně normálních podmínek vlivem činnosti člověka. Přírodní emise jsou pak totiž doplňovány emisemi z lidských aktivit, které stále narůstají, čímž dochází k navyšování koncentrací skleníkových plynů, a tím pádem také k zesílení skleníkového efektu.

Dalším problémem pak také je, že některé skleníkové plyny produkované člověkem mají velmi dlouhou dobu života v atmosféře a také mnohem vyšší „oteplující“ účinek než CO₂.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Skleníkové plyny a znečišťující látky .

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění suspendovanými (prachovými) částicemi PM₁₀, přízemním (troposférickým) ozonem (O₃), oxidem siřičitým (SO₂) nebo oxidem dusičitým (NO₂) překročí některou z informativních prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší .

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Smogové situace nebo otázku: „Kdy se vyhlašuje smogová situace?“

Rozlišujeme smogové situace letního a zimního typu.

Letní smogové situace se zvýšenými koncentracemi přízemního (troposférického) ozonu se vyskytují vlivem vysoké intenzity slunečního záření za horkého a suchého počasí v teplé polovině roku, nejčastěji od začátku dubna do konce září. Letní smog můžeme nazývat také jako smog losangeleského typu, smog kalifornského typu, fotochemický smog nebo oxidační smog.

Zimní smogové situace spojené s vysokými koncentracemi suspendovaných (prachových) částic, případně oxidu siřičitého nebo oxidu dusičitého se nejčastěji pozorují v chladném období roku, tedy od října do března, kdy vznikají jako důsledek spalování fosilních paliv v kombinaci s nepříznivými rozptylovými podmínkami (nízká rychlost větru, výskyt teplotní inverze). Výjimečně se mohou objevit vysoké koncentrace suspendovaných částic i mimo toto období. Zimní smog můžeme označit také jako smog londýnského typu, kyselý smog nebo redukční smog.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Smog .

Výskyt zimního smogu je velmi často provázen mlhou, což dokladuje fakt, že i samotné slovo „smog“, které se poprvé použilo pro popis špatného ovzduší v anglických městech, vzniklo jako složenina anglických slov „smoke“ (kouř) a „fog“ (mlha). Vlivem nepříznivých rozptylových podmínek (nízká rychlost větru, teplotní inverze, nízká teplota) v kombinaci se spalováním fosilních paliv (vytápění) totiž dochází k hromadění škodlivin a vodní páry v blízkosti povrchu. Vodní pára pak může kondenzovat, což má za důsledek vznik mlhy. Typickým příkladem oblastí s tímto typem mlh byl Londýn kolem 50. let 20. století nebo severozápadní Čechy v 70.–80. letech.

Oproti zimním smogovým situacím se letní smogové situace naopak objevují prakticky výhradně za slunečného počasí, kdy vlivem vysoké intenzity slunečního záření za horkých a jasných letních dní dochází k růstu koncentrací přízemního (troposférického) ozonu.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Smog nebo Meteorologické zprávy, v nichž je na straně 107 řešena meteorologická analýza rozsáhlých smogových situací v ČR na začátku roku 2017.

Ano. Mrazivé počasí v klimatických podmínkách ČR je obvykle spojeno s anticyklonálním počasím, kdy slabé proudění vzduchu a výskyt teplotních inverzí vytvářejí příhodné podmínky pro hromadění znečištění v blízkosti zemského povrchu a vzniku smogových situací. Výjimku mohou tvořit případy, kdy se při mrazivém počasí vyskytují vyšší rychlosti větru, rozptylové podmínky se díky zvýšené ventilaci zlepšují, a tudíž nedochází k tak intenzivnímu hromadění znečišťujících látek u zemského povrchu.

Jedná se o zkratku pro Smogový Varovný a Regulační Systém. Podle současně platné právní úpravy je SVRS provozován na celém území ČR. Více na stránce Smogový varovný a regulační systém.

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým (SO₂), oxidem dusičitým (NO₂), suspendovanými (prachovými) částicemi PM₁₀ nebo přízemním (troposférickým) ozonem (O₃) překročí příslušnou informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu při splnění dalších podmínek (viz níže).

Vznik a ukončení smogové situace se vyhlašuje pro vymezené území v rámci zóny nebo aglomerace na základě naměřených koncentrací znečišťujících látek na stanovených měřicích lokalitách reprezentativních pro vymezené území (dále „reprezentativní lokality“). Reprezentativní lokalita musí být reprezentativní pro úroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km² vymezeného území.

Seznam vymezených území a reprezentativních lokalit je pro PM₁₀, SO₂ a NO₂ stanoven Věstníkem MŽP a pro O₃ směrnicí ředitele ČHMÚ. Přesné znění podmínek vyhlašování a odvolávání je uvedeno v příloze č. 6 zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší .

Mezi skupiny obyvatel zvláště citlivé na zvýšené koncentrace znečišťujících látek ve smogových situacích se řadí zejména malé děti, senioři, těhotné ženy a osoby s již rozvinutým zdravotním postižením dýchacího ústrojí (chronickým i akutním), dále pak nemocní s chorobami kardiovaskulárního systému a diabetici.

Osobám s chronickými dýchacími potížemi, srdečním onemocněním, seniorům, těhotným ženám a malým dětem se po vyhlášení smogové situace doporučuje zdržet se při pobytu pod širým nebem zvýšené fyzické zátěže spojené se zvýšenou frekvencí dýchání. Pokud se smogová situace zhoršuje a dojde k vyhlášení regulací zdrojů, doporučuje se omezit pobyt ve venkovním prostředí pouze na nejnutnější míru.

U dospělých osob bez zdravotních potíží nejsou nutná žádná omezení. Pokud se smogová situace zhoršuje a dojde k vyhlášení regulací zdrojů, doporučuje se dospělým osobám bez zdravotních potíží zdržet se při pobytu pod širým nebem zvýšené fyzické zátěže spojené se zvýšenou frekvencí dýchání.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Co dělat při smogové situaci? .

Další informace můžete také najít na stránkách Státního zdravotního ústavu .

V případě letních smogových situací, při kterých dochází k nárůstu koncentrace přízemního (troposférického) ozonu, nepředstavuje větrání problém. Vysoce reaktivní ozon se ve vnitřním prostředí rychle odbourává a v domácnostech obvykle nejsou podmínky pro jeho další tvorbu.

Při zimních smogových situacích jsou nejlepší podmínky pro větrání v brzkých odpoledních hodinách, jelikož nejvyšších hodnot škodlivin je dosahováno v ranních hodinách před východem slunce a večer po jeho západu. Koncentrace v tomto případě kopírují denní změny rozptylových podmínek a denní rytmus aktivity obyvatel (vytápění, intenzita dopravy). Větrání by mělo být krátké a intenzivní.

Pro více informací si můžete prohlédnout infografiku Co dělat při smogové situaci? .

Nejlepší cestou, jak rozhodnout o tom, zda lze jít ven, je sledování informací o aktuální úrovni znečištění ovzduší, a to ideálně na konkrétní lokalitě. Tyto informace jsou dostupné ve sdělovacích prostředcích a na stránkách ČHMÚ věnovaných kvalitě ovzduší. Individuální rozhodnutí je možné učinit po konzultaci s lékařem.

V případě vyhlášení smogové situace je třeba smogovou situaci chápat jako upozornění, že se v dané oblasti mohou vyskytovat koncentrace znečišťujících látek, které mohou u citlivých osob způsobit bezprostřední zdravotní problémy. Vzhledem k pravidlům vyhlašování a odvolávání smogových situací se však může stát, že kvalita ovzduší není špatná na celém území, pro něž byla smogová situace vyhlášena. Během smogové situace také může dojít k přechodnému poklesu koncentrací, ale pokud je brzy očekáván jejich opětovný nárůst, situace se neodvolává. V čase těsně před odvoláním smogové situace je již kvalita na celém území (přesněji řečeno v místech měřicích stanic) dobrá. I v tomto případě je doporučeno sledovat informace o aktuální úrovni znečištění ovzduší.

Více informací naleznete v následující otázce „Je ve smogové situaci lepší jít ven ráno, odpoledne nebo večer?“

V případě letních smogových situací, při kterých dochází k nárůstu koncentrace přízemního (troposférického) ozonu, je nejlepší jít ven v ranních, maximálně dopoledních hodinách nebo až navečer. Nejvyšší koncentrace ozonu jsou totiž zaznamenávány v brzkých odpoledních hodinách a pozdě odpoledne rychle klesají.

Při zimních smogových situacích je denní chod koncentrací opačný — nejvyšších hodnot je dosahováno v ranních hodinách před východem slunce a večer po jeho západu. Koncentrace v tomto případě kopírují denní změny rozptylových podmínek a denní rytmus aktivity obyvatel (vytápění, intenzita dopravy). Nejlepší podmínky pro pobyt venku jsou tudíž v brzkých odpoledních hodinách. V případech dlouhodobého výskytu špatných rozptylových podmínek ovšem zůstává úroveň znečištění vysoká po celý den a pobyt venku je vhodné omezit na nejmenší nutnou míru.

Dle § 10 odst. 34 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, může obec vydat pro případy vzniku smogové situace regulační řád obsahující krátkodobá opatření přispívající ke snížení znečišťování ovzduší znečišťujícími látkami a tím ke zmírnění průběhu smogové situace. Regulační řád se vydává pro ty látky, pro které se vyhlašují smogové situace, tj. oxid siřičitý (SO₂), oxid dusičitý (NO₂), suspendované (prachové) částice PM₁₀ nebo přízemní (troposférický) ozon (O₃). V případě, že je pro danou obec stanovena nízkoemisní zóna podle § 14 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, musí být opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel pro případ vyhlášení smogové situace stanovena jako zvláštní podmínky v rámci stanovené nízkoemisní zóny.

Regulační řád obec nevydá, je-li zřejmé, že krátkodobá opatření nemohou přispět ke zmírnění průběhu smogové situace.

Statní síť imisního monitoringu je zřízena na základě zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, za účelem monitorování úrovně znečištění ovzduší. Monitorovací stanice státní sítě musí být rozmístěny tak, aby vyhovovaly legislativním požadavkům uvedeným v příloze č. 3 vyhlášky č. 330/2012 Sb .

Rozhodujícími faktory pro umístění stanice jsou např. úroveň znečištění v konkrétních oblastech, reprezentativnost lokality pro dostatečně velké území a vzdálenost lokality od zdrojů znečištění.

Rozložení státní sítě imisního monitoringu je naznačeno v infografice Státní síť imisního monitoringu .

Existují také monitorovací stanice mimo státní síť, tedy stanice nevlastněné ČHMÚ. Ty představují cenný zdroj informací o úrovni znečištění ovzduší v oblastech nepokrytých státní sítí. I na tyto stanice se vztahují požadavky na kvalitu naměřených dat a musí se jednat o autorizované měření dle legislativy. Rozmístění a klasifikace těchto stanic odpovídá uvážení a potřebě vlastníka monitorovací stanice.

Ano, existuje možnost, jak změřit znečištění i v místech nepokrytých státní imisní monitorovací sítí. Pro takové případy je možnost přistavit na požadované místo měřicí vůz nebo např. využít nízkonákladových („low-cost“, „levných“, „malých“) senzorů. V poslední době navíc dochází k vývoji dalších metod měření (drony, lidary), které umožňují měřit znečištění ve vertikálním profilu (tedy i ve vyšších hladinách, nikoliv jen při zemi). Každá metoda má však své výhody i nevýhody a vždy je třeba zvážit přístupnost konkrétního místa s ohledem na napájení, dále technickou náročnost měření, účel měření, náročnost zpracování dat a ekonomické náklady na celou měřicí kampaň.

Nízkonákladové senzory nepatří mezi certifikované způsoby měření znečišťujících látek v ovzduší, nicméně vzhledem ke své relativně nízké pořizovací ceně patří k oblíbeným prostředkům využívaným zejména subjekty veřejné správy. Zpětné hodnocení spolehlivosti low-cost senzorů se odvíjí především od přístupu jejich pořizovatele a od chyb, kterých se během práce s těmito senzory dopustí, počínaje nákupem těchto zařízení.

V případě nízkonákladových senzorů je výrazně doporučeno před nákupem a použitím těchto zařízení zvážit následující body:

• účel měření (nelze identifikovat konkrétní zdroje znečištění, nelze spoléhat na konkrétní hodnoty, lze získat představu o trendech znečištění),
• znalost zařízení (je třeba mít informace o způsobu a principu měření),
• technické provedení (je třeba vybrat vhodnou lokalitu měření s ohledem na požadované výsledné informace, je nutné zajistit napájení senzorů a bezpečnost),
• provozní náklady (nejen nákup zařízení, ale také napájení, instalace v terénu aj.),
• časový rámec (limitovaný omezenou životností senzorů, cca 1-2 roky),
• ověření dat (vzhledem k technickým závadám a specifickým vlastnostem je třeba validovat data z každého senzoru individuálně, je nutno provádět srovnávací měření),
• analýza dat (data ze senzorů je nutno správně interpretovat).

Pro účely zvýšení kvality měření nízkonákladovými senzory vydal ČHMÚ ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem shrnující dokument, který popisuje základní postupy, jak nakládat s nízkonákladovými senzory, a to včetně jejich kontroly a interpretace naměřených dat.

Podrobnější informace můžete nalézt také na stránkách věnovaných nízkonákladovým senzorům .